Trička

Když mi před devíti lety manžel přivezl můj první šicí stroj, má vize byla jasná. Nějaká ta dečka, polštářek, zkrátit gatě, hlavně nic složitého.
S naprostou rozhodností jsem tvrdila, že NIKDY  nebudu šít patchwork, protože nejsem blázen, abych ty mrňavé čtverečky sešívala k sobě, když mám problém šít rovně. A teď se prosím NESMÁT !!!  Od  ledna jsem členkou patchworkového klubu v blízkém městě a dvakrát ročně jezdím na šicí víkendy - tak jsem dopadla :-) . Mé sysliště se svižně rozrůstá a volného místa závratně ubývá .
Když před dvěmi lety vznikla na jednom diskuzním fóru šicí diskuze, hned jsem se zapojila. Diskuze nabrala na obrátkách a holky se začaly pouštět do šití oblečení.  Já jsem se držela zpátky, protože se mi to šít přece NEVYPLATÍ a stejně je to složité a vůbec, já to prostě dělat nebudu, šít nějaké TRIČKA  !
Jenže pak jsem se do problematiky šití triček, kalhot a podobných pro mně zvěrstev začala zabředávat. Začalo to softshelem, pak nákupem českých úpletů a už jsem se vezla.
Tento týden jsem se odhodlala do látek střihnout a ušít dvě TRIČKA.
A co z toho vyplývá?
Nikdy neříkej nikdy !!!

Rukávy jsem prošila ozdobným stehem.

Po této látce jsem dlouho toužila. Shodou okolností ležela jedné ze spolušiček doma nevyužita. 

Já ji miluju  :-)